fejetonek - "Jak to všechno začalo"

Takže - jak to všechno začalo? Ten okamžik si pamatuji naprosto přesně. Sedíme si v ranním buse, já a můj mladší syn (tehdy čerstvý prvňáček), bylo to měsíc před vánocemi a malej začal vyprávět o tom, jak by si moc přál od Ježíška koťátko, jak by se o něj staral a jak by ho měl rád.

Musím podotknout, že do té doby mě nenapadlo uvažovat o kočičce domů. Vždyť jsme měli vždycky pejsky, povídá se, že pes je přítel člověka, naopak kočka ne-e a vždyt´ to všichni známe :-)

ALE - v hlavě mi vyskočila otázka a zasvítila na mě neonovými barvami: "a proč vlastně ne?" A už to začalo.

Píšu manželovi ještě z toho busu: "k Vánocům sháníme živé koťátko."

Manžel odepisuje: "pro koho?"

Já: "pro nás."

A ticho, manžel neodepisuje, říkám si, že ho asi kleplo (a to z důvodu, že zvířátkoví jsme, ale já kočičku do bytu nikdy nechtěla). Manžel odepsal snad za 15 minut, že teda jo, ale co že tak najednou???

A tak u mě začala hořet láska ke kočičkám, a přetrvává stále a rozrůstá se a rozrůstá...

A teď, když už víme, co kočičky člověku přináší - psí milovníci se prosím neurazte - KOČKA JE NAPROSTO ÚŽASNÝ PŘÍTEL ČLOVĚKA, jsou to milující, něžná stvoření která člověku přináší jen a jen radost!

A přidávám malý dovětek - takhle jsme se opravdu dostali ke kočičkám a vlastně tahle příhoda byla tzv. základním kamenem naší chovatelské stanice...