fejetonek - "Naše Nellynka je lovec"

Nellynka je lovec. Doslova a do písmene.

To máte tak. Posadí se na parapet okna a číhá.

"Páni (teda pardon - kočky), tam venku, tam je teda ale věcí! Nejúžasnější jsou holubi, lítaj a vrkaj a promenádujou se mi přímo před očima. A co teprve komár nebo moucha, s těma je teprve zábava. Ty totiž, na rozdíl od takovýho holuba, kolikrát vlítnou i dovnitř! To je potom nejdřív sleduju a potom VYRAZÍM a CHYTNU. Ano, jsem v tom vážně dobrá! Che, kam se na mě hrabe můj kámoš Kocour. Je totiž pomalej, nemá se tak cpát! To já jsem krásná, štíhlá a pružná jako proutek, no krasavice nejkrásnější. Jo, je pravda, že se mi teda tahle moje superchopnost jednou na chvíli moc nevyplatila. Ulovila jsem loni v létě vosu a ona, mrcha jedna proradná, mě rafla do tlamičky. No, já jsem jí teda ztrestala, už to nerozchodila, teda nerozlítala. Fakt je, že mě to trochu v tlamičce štípalo. Copak já, já jsem to vzala sportovně, za chvíli jsem o ničem nevěděla, ale páníček teda vyšiloval. Vrhnul se hned na mě a začal mě zachraňovat. Tak jsem mu to dovolila, aby měl radost. Věříte, že od tý doby k nám vosy nesměj?! Jak k nám nějaká náhodou zabloudí, myslíte, že jí přivítaj? Ne! Začnou všichni vyvíjet aktivitu a vyhoděj jí! A já mám po srandě.

Takže mi nezbývá, než si své lovecké vášně tříbit nanečisto, u okna, na těch nabublanejch, uvrkanejch holubech."